Jarní ranní

Hlavičky tulipánů po ránu
vykouzlí úsměv na mé tváři.
Derou se ke světlu, lidem blíž
a jdou mi příkladem.
Štěbetání sýkorek a ranní pokřik kosa,
jak krásný je dnes den!

Směju se sobě,
užívám si každý krok,
už žádné podpírání,
mí andělé mi sotva stačí.
Jak krásné je jít tímhle ránem!

A lidi ještě spí,
koukají do výkladů místo na sebe,
místo na nebe, kam díky patří.

Probudí se s jarem?
Jako hlavičky tulipánů?
Jako sýkorky?

Já prosím tě za ně, Pane.
Kéž se tak stane!

                          pP 18.4.2012

První jarní / Deštník netřeba

První jarní déšť
                       nastavuji tváře.
První jarní déšť
                       nastavuji dlaně.
První jarní déšť
                       a chodník voní známou vůní.
První jarní déšť
                       a kapka pleskne o sklo brýlí.

Vítr se do mne opírá a kolem kapky letí.
Směju se a letím s nimi.
Vstříc světu, vstříc zázraku
                         umytému tím prvním deštěm.


                                              pP 29.3.2012

Mysl a tělo

"Pokud se shodneme na tom, že pro naše štěstí je nejdůležitější naše mysl (a to není zas tak těžké – snad každý zažil, že ten samý déšť může být krásný, když je dobrá nálada, jako protivný, když se té nálady nedostává), pak je s podivem, že většina lidí dbá o své zdraví, sportuje, pečuje o svou krásu a obklopuje se hezkými věcmi, ale zoufale málo času věnuje péči o svou mysl..."                 

                                       Tenzim Palmo buddhistická mniška

                                      (převzato z webu o putování po Indii kamarádky Terezky)

Z jedné látky jsme

Křehká, překřehká nádoba jsem.
A ty?

Z jedné látky jsme.
My, lidé smrtelní,malí,
tak křehcí jsme.

Ale směr je pevný.

Kráčíš odhodlaně, poutník.
Muž s jasnýma očima,
skloněnýma k práci,
upřenýma k obzoru.
Je v nich všechno.

Tak jist svým směrem,
vzorem vědomě i nevědomky.

A přece z jedné látky jsme,
tak křehcí.

                                 pP       2.10.2011

Obrázek léta

S rackem křičet nad vodami.
S větrem plachtu vzdouvat.
S kapkou moře tříští být
a s vlnou příští zas splynout s vodami,
které druhý den obydlely Zemi.

Pěna bílá, brázda za plachtou.
A vítr, vítr - jen rychleji, jen houšť!

A s křikem racků letět vzduchem prosyceným teplem a solí.

                                        pP         červenec 2011

Letní bouřka

Promoknout až na kost.
Zmoknout až na kůži.
Promoknout až na duši.
S vodou až po uši.

Cestou z flámu choulím se před hromy.
S podanou rukou jde to snáze.
Tisíce blesků na obloze, miliony kapek letí k zemi.
Dechberoucí divadlo. My uprostřed.
Ty potoky vody na místo cest.

S duší čerstvě umytou,
venku ještě blýská se,
sedě v posteli na kolenou bibli, čtu.

                                       pP       14.7.2011

O zázracích

Jsme jeho součástí.
A často o něj prosíme.
Přitom žijeme v něm.
Jsme jeho součástí.
Jsme zázrak.

Nevěříš?
Rozhlédni se kolem.
Podívej se do zrcadla.
Pořád nic?

Co je větší zázrak než bytí menších bratří, než bytí naše, lidské.

Jsem součástí modrého zázraku plujícího vesmírem.
Dostalo se mi daru mé vlastní vědomé existence.

Jsem zázračná.
Jsem zázrakem.
Jsem.
Zázrak.

                          pP         7.6.2011