Za závěsem

Zavřu oči.
Tikající budíky.
Hádej, co je to?
Spící království to není.

Otevřu oči.
Klece, kladky, provazy a pružiny.
Ale cirkus to není, můj milý.

Jsi na bitevním poli,
kde zchromlí pěšáci na zteč razí.
A v čele rytíř v bílé zbroji
bojuje s draky jejich nemocí.
A dává jim co pro to.

Den za dnem tu dostáváme tu nejsladší medicínu.
Vlídná slova, milý úsměv, naději, pohlazení duše.
A taky smích, ten nechybí.

Na shledanou, přijďte zas. Nešetří se na nikom.

Kdo by se divil, že stále je tu plno.

           pP       26.11.2010


PS: věnováno T.A.

Sněhová vločka

Sněží.
Letos první vločky sypou se z nebe.
Zdobí mé vlasy, čelenka z perel,
vzpomínek na Tebe.

A já sněhovou vločku posílám po drátě
a ona pozná Tě.
Na nose rozpustí se jako vzpomínka
na mne.

                                pP 23.11.2010

PS: věnováno ALimu

Skřítci sobotního dne

A najednou tu byli.
Vašík, Julinka a Ester v náručí tety Evy. Vašík má
neposedné brýle, Julinka indiánskou čelenku
a Estrerka nemá boty.
Dvojčat je hned plná chodba, plný pokoj radosti.
Nejdřív trocha stydění, potom smích a hra. Tři skřítci
prosvětlují sobotní dopoledne na patře číslo tři.

Má to jen malý háček.
Jejich tatínek nemůže vstát z postele. A jak říká
Vašík, nepomůžou mu ani berličky.

Nezbývá než dodat: ZATÍM...

              pP       21.11.2010

PS: věnováno Měřínským

V hlavě

Omezení máme jen ve své hlavě.
                                                 velká pravda připomenutá mi dnes Julií

Kladruby

Tolik shonu a ruchu,
tolik ptáků se zlomenými křídly,
tolik naděje, potu a dřiny je ve vzduchu.

Chceme letět s větrem o závod,
křídla neslouží
a naděje se krčí v koutě.

Jindy se prochází chodbou
a to se pak všichni usmívají
a věří.

Věří, že dokážou ten zázrak,
že vstanou a poletí
vstříc světlu,
vstříc světu
a střelka zamíří ke hvězdám.

            pP     16.11.2010

Zítřek

„Nedělejte si tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. každý den má dost vlastního trápení.“ Matouš 6, 34
                                                                           (převzato od Evičky)

Beznadějná?

...Nejsou žádné beznadějné situace, jsou jen lidé, kteří jsou bez naděje tváří v tvář situaci.
P.Prokop Siostrzonek, KT 44

Hvězdy

Stejné hvězdy svítí nad námi,
stejné jsme my,
děti Jednoho.
     
         pP 27.10. 2010

PS: věnováno Julince

Oko a ruka

Oko vidí, ruka činí.
    
      Mistr Moy Lin-shin, zakladatel Sdružení taoistického tai-chi
           (slova citoval František na hodině pro pokročilé, říjen 2010)
                                                  www.taoist.cz

Volající myšlenky

Člověk si myšlenkami přivolává věci do svého života...
                                          
                                   vyslechnuto v čajovně V Síti při obědě, říjen 2010

O ježkovi aneb fascinující zázraky všedního dne

Slyšeli jste někdy ježka, jak večeří?
Já měla tu čest. Fascinující zážitek.

On jde travou, já vedle po chodníku. Tiše, jen ať neklapnou berličky.
Tu se zastaví a začenichá, tu slyším mlaskání, když objevil dobrotu.

Koukám se z blízka.
Korálkové očko, ouška přitisknutá k hlavě. Po
chodníku cupitá tak rychle, že mu sotva stačím.

Prý 6800 bodlin. Kdo by to počítal?

Radost ze setkání je nevyčíslitelná.
A Božím zázrakem jsme oba stejně.

                pP 5.10.2010

O víře

Víra je věcí rozhodnutí.
        Pavel Kuneš, neděle ve Sv. Mikuláši, říjen 2010

Každou vteřinou

Radovat se z každého dne
a vzpomínat na ty, co nemohou
ani myšlenku ubohou
už nepomyslí si.

A já, myšlenek tisíce,
chci žít,
žít a uskutečnit tisíce věcí nepatrných.
Jen pro krásu, kouzlo okamžiku
smát se v ranním větru a nastavovat oči dešti.

Mít radost z každé vteřiny,
i za ty, co už nemohou.

A snad v někom rozsvítit plamínek naděje,
že jeho zítra bude lepší.

pP  29.9.2010

inspirováno knihou Skafandr a motýl (Jean-Dominique Bauby)

Pohádková

Svět rytířů a princezen,
svět skutečný, či jen sen.
Ach, jak krásný...
Kde žít  chci a kde teď jsem?

Rytíři jsou jen za zdmi hradů
a tichá dívka v podhradí, co oči klopí,
při setkání ne víc než málo prozradí.

"Jak by mne mohl mít někdo rád?"
Ona podívat se bojí na ten hrad.
Ach lidé dobří,
nebude se jednou svého prince při setkání bát?

pP září 2010

Tři kroky

VŠÍMAVOST

ZASTAVENÍ

ZAMYŠLENÍ

              Pavel Kuneš, neděle ve Sv.Mikuláši, září 2010

Pozoruhodná

Jsem pozoruhodná.
Pozoruhodná jsem.
A je to tak správně.

 pP 14.9.2010 (craniosacrální biodynamika u Pavly)

Nevěřím

Mlhavě víme,
někdy i míň.
Jdeme za střelkou?
Za nosem?
Za někým?
...
Za kým a kam asi?
Za mlhu nevidím,
věřím či nevěřím?

Kdo směr udá správný?
Pomoc!
Volám na všechny strany.
Jen ozvěna se vrací.

Tohle je na mě!
Já věřit chci
A snít
A věřit...
A přesto nevěřím.

pP      4.9.2010

Tančím

Sním svůj sen,
tančím s jedním mladíkem.
Zelená louka plná sedmikrásek,
s tváří k nebi tančím v jeho náručí.
Propadám se do tance,
ztrácím se v hlubině bytí.

Úsměv na tváři,
sedím v tramvaji a tančím.
Sním cestou tam i zpět,
duše tančí neustále.

Rytmus odklepou dvě francouzské hole.
Prozatím.

                   pP 10.8.2010

PS: věnováno ALimu

Učíme se

Cesty se protínají.
Jdeme vedle sebe
ve světě plném Jeho,
v Jeho světě.

Potřebujeme se.
Já tebe, ty mne.

Dvě větve téhož stromu,
kdo je blíž a kdo je dál.
Míříme za střelkou,
dojdeme až Tam?

"Chci jít tam s tebou,
nebýt sám."

Ty zveš nás oba,
pojďme tedy.
Ruku v ruce, bok po boku.
Dobře je nám cestou k Tobě.

pP           8.-9.8.2010

PS: věnováno Robinovi

Dešťová

Prší.

Já sedím sama za oknem
a usmívám se ven,
kde v dešti chodí ten,
koho potkám jednou
a pak i víc
a řeknu Slunce moje,
sfoukněme svíce,
nejsou již třeba víc.

Oči sklopím. Díky, Bože.
Deštivé jaro přešlo v slunné léto mého života.

           pP          7.8.2010

Na ulici

Lehká jako vydra,
spojená s dechem Země
šinu si to o dvou holích.

Andělé, podržte mě...

       pP 24.6. 2010

Být vydrou

Být vydrou a cítit volnost.
Být vydrou a plavat v chladné vodě,
Být vydrou a běhat v hebké trávě.
Být vydrou a mít rád déšť,
Být vydrou a hřát se sluncem.

Být vydrou a cítit radost,
Být vydrou a hrát si,
Být vydrou a učit se,
Být vydrou a objevovat svět.

Být vydrou a milovat,
Být vydrou a žít,
Být vydrou a být,
Být vydrou.

                             

    pP 19.6.2010

inspirováno návštěvou pražské zoo ;-)

Ráno

"Dobré ráno"
řeknu prázdné ulici.
Někdo mě přece slyší.
Á, tady jsi.
Pěnkava, hrdélko si strhat může.

Mrholí. Díky.
Bude krásný den.

Prší.
Hodně prší.

Kam se schováš, pěnkavo?

       pP 14.6.2010

Rorýsi

Cestou do práce
jsem zvedla oči k nebi.

Letěli vysko.
Letěli rychle.
Hvízdali, hvízdali.

A já se dnes celý den usmívám.

     pP    20.5.2010