Jarní ranní

Hlavičky tulipánů po ránu
vykouzlí úsměv na mé tváři.
Derou se ke světlu, lidem blíž
a jdou mi příkladem.
Štěbetání sýkorek a ranní pokřik kosa,
jak krásný je dnes den!

Směju se sobě,
užívám si každý krok,
už žádné podpírání,
mí andělé mi sotva stačí.
Jak krásné je jít tímhle ránem!

A lidi ještě spí,
koukají do výkladů místo na sebe,
místo na nebe, kam díky patří.

Probudí se s jarem?
Jako hlavičky tulipánů?
Jako sýkorky?

Já prosím tě za ně, Pane.
Kéž se tak stane!

                          pP 18.4.2012

První jarní / Deštník netřeba

První jarní déšť
                       nastavuji tváře.
První jarní déšť
                       nastavuji dlaně.
První jarní déšť
                       a chodník voní známou vůní.
První jarní déšť
                       a kapka pleskne o sklo brýlí.

Vítr se do mne opírá a kolem kapky letí.
Směju se a letím s nimi.
Vstříc světu, vstříc zázraku
                         umytému tím prvním deštěm.


                                              pP 29.3.2012