Hlavičky tulipánů po ránu
vykouzlí úsměv na mé tváři.
Derou se ke světlu, lidem blíž
a jdou mi příkladem.
Štěbetání sýkorek a ranní pokřik kosa,
jak krásný je dnes den!
Směju se sobě,
užívám si každý krok,
už žádné podpírání,
mí andělé mi sotva stačí.
Jak krásné je jít tímhle ránem!
A lidi ještě spí,
koukají do výkladů místo na sebe,
místo na nebe, kam díky patří.
Probudí se s jarem?
Jako hlavičky tulipánů?
Jako sýkorky?
Já prosím tě za ně, Pane.
Kéž se tak stane!
pP 18.4.2012
