Každou vteřinou

Radovat se z každého dne
a vzpomínat na ty, co nemohou
ani myšlenku ubohou
už nepomyslí si.

A já, myšlenek tisíce,
chci žít,
žít a uskutečnit tisíce věcí nepatrných.
Jen pro krásu, kouzlo okamžiku
smát se v ranním větru a nastavovat oči dešti.

Mít radost z každé vteřiny,
i za ty, co už nemohou.

A snad v někom rozsvítit plamínek naděje,
že jeho zítra bude lepší.

pP  29.9.2010

inspirováno knihou Skafandr a motýl (Jean-Dominique Bauby)

Pohádková

Svět rytířů a princezen,
svět skutečný, či jen sen.
Ach, jak krásný...
Kde žít  chci a kde teď jsem?

Rytíři jsou jen za zdmi hradů
a tichá dívka v podhradí, co oči klopí,
při setkání ne víc než málo prozradí.

"Jak by mne mohl mít někdo rád?"
Ona podívat se bojí na ten hrad.
Ach lidé dobří,
nebude se jednou svého prince při setkání bát?

pP září 2010

Tři kroky

VŠÍMAVOST

ZASTAVENÍ

ZAMYŠLENÍ

              Pavel Kuneš, neděle ve Sv.Mikuláši, září 2010

Pozoruhodná

Jsem pozoruhodná.
Pozoruhodná jsem.
A je to tak správně.

 pP 14.9.2010 (craniosacrální biodynamika u Pavly)

Nevěřím

Mlhavě víme,
někdy i míň.
Jdeme za střelkou?
Za nosem?
Za někým?
...
Za kým a kam asi?
Za mlhu nevidím,
věřím či nevěřím?

Kdo směr udá správný?
Pomoc!
Volám na všechny strany.
Jen ozvěna se vrací.

Tohle je na mě!
Já věřit chci
A snít
A věřit...
A přesto nevěřím.

pP      4.9.2010