Dešťová

Prší.

Já sedím sama za oknem
a usmívám se ven,
kde v dešti chodí ten,
koho potkám jednou
a pak i víc
a řeknu Slunce moje,
sfoukněme svíce,
nejsou již třeba víc.

Oči sklopím. Díky, Bože.
Deštivé jaro přešlo v slunné léto mého života.

           pP          7.8.2010