Za závěsem

Zavřu oči.
Tikající budíky.
Hádej, co je to?
Spící království to není.

Otevřu oči.
Klece, kladky, provazy a pružiny.
Ale cirkus to není, můj milý.

Jsi na bitevním poli,
kde zchromlí pěšáci na zteč razí.
A v čele rytíř v bílé zbroji
bojuje s draky jejich nemocí.
A dává jim co pro to.

Den za dnem tu dostáváme tu nejsladší medicínu.
Vlídná slova, milý úsměv, naději, pohlazení duše.
A taky smích, ten nechybí.

Na shledanou, přijďte zas. Nešetří se na nikom.

Kdo by se divil, že stále je tu plno.

           pP       26.11.2010


PS: věnováno T.A.

Sněhová vločka

Sněží.
Letos první vločky sypou se z nebe.
Zdobí mé vlasy, čelenka z perel,
vzpomínek na Tebe.

A já sněhovou vločku posílám po drátě
a ona pozná Tě.
Na nose rozpustí se jako vzpomínka
na mne.

                                pP 23.11.2010

PS: věnováno ALimu

Skřítci sobotního dne

A najednou tu byli.
Vašík, Julinka a Ester v náručí tety Evy. Vašík má
neposedné brýle, Julinka indiánskou čelenku
a Estrerka nemá boty.
Dvojčat je hned plná chodba, plný pokoj radosti.
Nejdřív trocha stydění, potom smích a hra. Tři skřítci
prosvětlují sobotní dopoledne na patře číslo tři.

Má to jen malý háček.
Jejich tatínek nemůže vstát z postele. A jak říká
Vašík, nepomůžou mu ani berličky.

Nezbývá než dodat: ZATÍM...

              pP       21.11.2010

PS: věnováno Měřínským

V hlavě

Omezení máme jen ve své hlavě.
                                                 velká pravda připomenutá mi dnes Julií

Kladruby

Tolik shonu a ruchu,
tolik ptáků se zlomenými křídly,
tolik naděje, potu a dřiny je ve vzduchu.

Chceme letět s větrem o závod,
křídla neslouží
a naděje se krčí v koutě.

Jindy se prochází chodbou
a to se pak všichni usmívají
a věří.

Věří, že dokážou ten zázrak,
že vstanou a poletí
vstříc světlu,
vstříc světu
a střelka zamíří ke hvězdám.

            pP     16.11.2010

Zítřek

„Nedělejte si tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. každý den má dost vlastního trápení.“ Matouš 6, 34
                                                                           (převzato od Evičky)

Beznadějná?

...Nejsou žádné beznadějné situace, jsou jen lidé, kteří jsou bez naděje tváří v tvář situaci.
P.Prokop Siostrzonek, KT 44